Neskutečně tísnivá a zároveň nadějná zvukomalebná sbírka, napěchována vlastenectvím v rozumné míře. Perfektně zachycuje moment, od kterého čišela nedůvěra v západní společnost a která se projevuje stále.
Občas jsem se motal v biblických motivech a jako nepřílišně historicky vzdělaná osoba i v kontextu, ale verše jsou to bezvadné.
"Nejvíce křičící po vypíchnutí": Praze, Zpěv úzkosti ("zvoní zvoní zrady zvon") a Mezi námi...:
Na stopce zakazovaného jména
plod zraje a dál bez červů je
a žal i radost bezejmenná
v nás věrná slova vybavuje
Šedivější než kaluž v dešti
jsou týdny a to jaro vpředu
rtuť luny klesá nečas věští
kdo potřebuje nápovědu
Je dosud mrazno a přece kvete
trs citoslovců mezi námi
a to co ještě nenazvete
má dávnou slávu pod hvězdami
(s. 37)